Pohled Na Stranu Temna 3.Kapitola

21. září 2013 v 9:56 | Becca |  Pohled na stranu temna
Další díl je tu! Ve skutečnosti jich mám na skládce docela hodně, ale nechci jetu naplácat všechny za jeden den. Dnes možná přidám jetě jeden. :) Tentokrát se to začíná kombinovat, Letty zjistí, že Malfoy se oravdu přidal ke smrtijedům a nemá tušení, co by měla udělat. Má to říct svým přátelům, nebo si to nechat pro sebe?
Na chodbě ve třetím patře bylo slyšet kroky, klapot podrážek se odrážel od kamenných stěn hradu. Vykoukla jsem zpoza rohu a spatřila Draca Malfoye, jak si to míří rovnou ke zdi naproti němu. Bylo to už pár dnů, co se do místnosti přiřítil Neville s naléhavým výrazem ve tváři a zprávou o tom, že ten zmetek ze Zmijozelu zase kuje pikle. Zastavil se těsně před ní a zavřel oči. Od pátého ročníku, kdy Tajemnou komnatu objevila Brumbálova armáda, jak jsme si tehdy říkali, se ještě nikomu nezjevila. Bylo tedy jasné, že Malfoy musí mít na práci něco opravdu důležitého. Ještě předtím se obezřetně rozhlédnul kolem sebe a potom už jen čekal. Nic se nedělo. V tu chvíli jsem si uvědomila, že tajemná komnata se neotevře, pokud je poblíž někdo, kdo tam nemá co dělat, kdo neví o plánu toho dotyčného, který se chce do komnaty dostat. Zamrazilo mě v zádech při pomyšlení, co by mohl udělat, kdybych se teď ukázala. Měla jsem ale na výběr? Malfoy se znovu otočil a popošel kousek mým směrem, zhluboka jsem se nadechla a vystoupila ze stínů. Na jeho tváři se objevil lehce šokovaný výraz.


"Co máš v plánu?" řekla jsem pomalu a snažila se, aby můj hlas nezněl moc roztřeseně.
"Proč jsi mě v tom vlaku zachránila?" otázal se mě na oplátku a s povýšeným výrazem si založil ruce na prsou.
"Já se ptala první," namítla jsem a zamračila se, ten jeho arogantní postoj se mi pranic nelíbil.
"A já ti neodpovím," ušklíbl se.
Najednou celá místnost potemněla, nejspíš se stahovalo na pořádnou bouři. Oba současně jsme pohlédli k malému okénku v rohu chodby, o sklo se tříštily kapičky deště a obloha byla až strašidelně černá. Kdybych nepomyslela na to, že už jsem se s Harrym, Ronem a Hermionou vypravila do Chroptící chýše, či odboru záhad, kde nám šlo mimochodem o holý život, musela bych si přiznat, že se opravdu bojím. A on to samozřejmě vycítil.
"Ale ale, snad nemáš strach, Fieldsová?" řekl potěšeně.
"Ne," vykoktala jsem, "asi už půjdu, stejně mi neřekneš, co máš v plánu."
Otočila jsem se na patě, a co nejpomaleji kráčela ke gobelínu, pod kterým se skrývala zkratka k dívčím ložnicím. Musel být přece alespoň trochu zvědavý, musel mít alespoň malé nutkání, dozvědět se pravdu o tom, proč jsem Hannah nenechala, rozbít mu hlavu o kamenný most. Už jsem chtěla gobelín odhrnout, když se ozvalo tiché zapraskání, ohlédla jsem se přes rameno a spatřila jsem malá dvířka, postupně se zvětšující do obrovských "vrat" komnaty nejvyšší potřeby. S nadzvednutým obočím jsem se obrátila zpátky na něj. Moc dobře jsem věděla, že si Malfoy v duchu musel pomyslet něco, co donutilo ty staré železné dveře, konečně se objevit. Docela to vypadalo, že tohle v úmyslu vůbec neměl, že mu to na mysl muselo přijít proti jeho vlastní vůli. Znovu soustředěně pohlédnul na zeď a nejspíš se ze všech sil snažil, aby dveře znovu zmizely. Moc se mu to ale nedařilo.
"Co máš v plánu?" otázala jsem se znovu a měla jsem pocit, že teď už mi musí odpovědět.
Uslyšeli jsme zahřmění a někde blízko bouchly dveře. Malfoy už se nadechoval, aby mi odporoval, ale když zaslechl pomalu se k nám blížící kroky, rychle mě táhl dveřmi do komnaty nejvyšší potřeby.
"Za tohle mě každopádně zabije," mručel si sám pro sebe a dlouhými kroky si to mířil do nejzazšího rohu místnosti. "Neměl bych o tom říkat takové šmejdce, jako jsi ty, neměl bych o tom říkat nikomu!" řekl o trochu vyšším hlasem, než bylo potřebné a uhodil pěstí do dřevěné skříně, o kterou se následně vyčerpaně opřel.
"Nikomu to neřeknu," špitla jsem, šel z něj trochu strach.
"To bych ti radil," zavrčel, "protože jestli pouze kecneš, nezabijí jen mě, zabijí i tebe a všechny ostatní, kteří se o tom dozvědí."
"Ale kdo?" zeptala jsem se zmateně.
Chvíli na mě jen nepohnutě zíral, nejspíš si pečlivě promýšlel, zda odpovědět, či ne.
"Smrtijedi," pronesl pak monotónně a také se posadil.
Tak Harry měl pravdu, pomyslela jsem si ponuře a obočí se mi stáhlo do ustarané přímky. Tohle nemohlo mít dobrý konec, zbytek příběhu mi stejně nepoví. Jen jsem přikývla, neměla jsem k tomu co říct. Byla jsem teď s mým největším nepřítelem v místnosti, kde kdyby se něco stalo, nikdo by mě nikdy nenašel. Docela mě to děsilo, co by mi mohl provést?
"Ty mi také dlužíš odpověď," ozval se náhle do ticha, které v komnatě panovalo. "Proč? Proč jsi Hannah prostě nenechala, aby se mě nevědomky snažila zabít?"
Tato jediná otázka stačila k tomu, aby se můj vnitřní zmatek ještě znásobil. Složila jsem hlavu do dlaní a horlivě přemýšlela, nenacházela jsem totiž jedinou smysluplnou odpověď. Co mě k tomu, sakra, donutilo? Ta jediná odpověď, která mě napadala, totiž nedávala smysl vůbec žádný a slova, která se mi drala do úst, mě teď pálila na jazyku. Zvedla jsem hlavu, díval se na mě s vyčkávavým pohledem ve tváři. Ne, ne, ne…
"Možná," zhluboka jsem se nadechla, "možná mě tě bylo v tu chvíli líto, i přes všechny ty věci, které jsi mi za můj život v Bradavicích udělal."
Na chvíli se zdálo, že snad řekne něco rozumného, on se ale jen rozesmál. Byl to ten arogantní, studený smích, který jsem tak nenáviděla.
"Tak líto," ušklíbnul se, "to nemuselo být." Dodal pak ironicky a otočil se na patě.
Vyběhla jsem z komnaty a po tvářích mi tekly slzy zlosti. Mrzelo mě, že ani tohle nedokázalo prorazit tu masku nenávisti. V rychlosti jsem prošla otvorem a mířila jsem si to do dívčích ložnic v Nebelvírské věži když…
"Kde jsi byla?" vpálila mi do obličeje Hermiona a založila si ruce na prsou.

Malfoy se přidal ke smrtijedům! Je teď na Vodemortově straně! Chtělo se mi vkřiknout, místo toho jsem ale jen pokrčila rameny a beze slova ji obešla. Zbytek dne se mi zdál nesmírně dlouhý a večer, když jsem usínala, pár věcí jsem si ujasnila. Nikdo nikdy nebude schopen přimět Draca Malfoye, aby se přidal na stranu světla. Nikdo ho nikdy nedotáhne na tu správnou cestu, protože ji nikdy nepoznal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama