Pohled Na Stranu Temna 2. Kapitola

30. srpna 2013 v 11:42 | Becca |  Pohled na stranu temna
Přidávám další díl povídky. Nicolette je naštvaná sama na sebe za to, co udělala. Zároveň ale musí přemýšlet nad tím, PROČ to udělala a důvody, které jí přicházejí na mysl se jí ani zdaleka nezamlouvají. Co se stane, až zjistí, že Draco Malfoy objevil komnatu nejvyšší potřeby?
"Rozvrhy!" u snídaně se k nám přiřítil Shaemus s hromadou lístečků v rukou a pár z nich nám hodil na stůl.
Opatrně jsem jej vzala do ruky a přimhouřila oči, než jsem ale stačila cokoliv říct, promluvila Hermiona.
"No, to je skvělé!" řekla nakvašeně, "dvouhodinovku lektvarů máme se Zmijozelem!"
"Cože?!" zaprskala jsem, rozzuřilo mě to víc než obvykle a má nálada klesla na bod mrazu.


"Ty dnes nejsi v moc dobrém rozpoložení," poznamenal Ron a postrčil ke mně šálek s kakaem.
Jen jsem přikývla a zhluboka se napila. Velká síň se pomalu začala vyprazdňovat, za chvíli nám začínala první hodina v novém roce. Jsem v šesťáku, pomyslela jsem si, když jsem vkročila do skleníku číslo tři a pohlédla do tváře veselé podsadité dámě, paní profesorce Prítové. Bylinkářství sice nebyla má oblíbená hodina, ale neměli jsme ji se Zmijozelem, nýbrž s Mrzimorem. To znamenalo, že to všechno bylo o něco snesitelnější. Dnes jsme mačkali hnis z Dýmějových hlíz, bylo to nechutné a pálilo to na prstech. Museli jsme si proto vzít rukavice z dračí kůže, abychom nepřišli k úrazu. První hodina proběhla v naprostém pořádku, Hermiona odpověděla na všechny profesorčiny otázky a Nebelvír hned na začátku získal pěkných pár bodů k dobru.
"Co máme teď?" položil si Harry otázku, když jsme se vraceli zpět do školy a mhouřil oči do zmačkaného rozvrhu. Zapomněl si totiž na pokoji brýle a písmenka se mu teď nepříjemně rozostřovala.
"Ukaž," vytrhla jsem mu rozvrh z ruky a nahlas přečetla, co nás teď čekalo. "Lektvary," vydechla jsem.
Celou cestu do učebny lektvarů, kde už na nás čekal mile vyhlížející profesor, který když se smál, pupek mu legračně nadskakoval, se mi třásly ruce. Z nějakého důvodu jsem se bála, až ho znovu uvidím. Měla jsem špatný pocit z toho všeho, co se včera stalo, proč jsem to prostě nenechala na Hannah? Proč jsem se do toho vůbec pletla? A pak jsem spatřila ten jeho pohled… byl to ZMETEK! Byl to namyšlený idiot a egoista. Když jsem vcházela do třídy, nasadila jsem zarputilý výraz. Posadila jsem se do lavice vedle Hermiony a postavila před sebe kotlík. O několik minut později dorazili do třídy i Zmijozelští, první jsem ho neviděla, pak jsem si ale všimla, že si sedá o několik lavic před nás.
"Dobrý den!" zahuhňal profesor Křiklan, který se zrovna houpavými kroky dostavil do třídy. "Dnes si vytvoříme lektvar živoucí smrti!" nadšeně zatleskal.
Co nejvíc jsem se snažila soustředit na přípravu lektvaru, abych nemusela myslet na ten prazvláštní pocit, který se mě zmocnil pokaždé, když byl Malfoy poblíž.
"Co jeto s tebou?" zavrčela Hermiona, když jsem omylem přidala čtyři myší ocásky místo dvou.
"Nic," zamumlala jsem a znovu si přečetla následující postup.
Lektvary dnes ubíhaly tak pomalu, že jsem si začínala myslet, že se čas zastavil. Pak se konečně ozvalo zazvonění a Křiklan ukončil hodinu. Nikomu se nepodařilo namíchat přijatelný odvar živoucí smrti až na Harryho, který měl při předávání odměny v podobě tekutého štěstí potměšilý výraz na tváři.
"Když tohle vypiju," ukázal na malou lahvičku bezbarvé tekutiny, "zdaří se mi cokoliv, co si zamanu!"
Malfoy, který zrovna vycházel ze třídy, zdvihl hlavu a zbystřil. Vtom se otočil a pohlédl na Harryho lahvičku, kterou pevně svíral v rukou a potom na mě. Nadzvedla jsem jedno obočí, co má za lubem? On se zamračil a rychlými kroky opustil místnost.
Uběhlo dalších pár dní a každý si užíval začínající nový školní rok, který zatím kupodivu probíhal bez problémů. O odpoledních přestávkách jsme navštěvovali Hagrida a když zbyl čas, zajeli jsme si vlakem do Prasinek.
"Že by první poklidný rok v Bradavicích?" zašklebil se Ron a vzal ze stolu Denního věštce.
Bylo to jedno ze slunečných odpolední, kdy jsme zrovna všichni čtyři odpočívali v poloprázdné společenské místnosti s břichy přecpanými ještě od oběda a četli časopisy, noviny, knihy a v případě Hermiony také učebnice. Ve chvíli, kdy se Harryho obličej změnil v pochybnost samu a chtěl Ronovi odpovědět, vřítil se do místnosti Neville tak rychle, že málem přepadnul otvorem u Baculaté dámy.
"Co se stalo?" vyhrkla Hermiona a odhodila učebnici starodávných run.
"M-m-malfoy!" vyhrknul Neville a Harry byl rázem na nohou.
"Něco chystá?" otázal se spěšně a já jen vysela očima na Nevillovi, který se chystal odpovědět.
Ani nevím proč, ale bála jsem se jeho odpovědi. Co mohl udělat? Už předtím se tvářil tak tajemně a přece jen, byl to Malfoy. Kdykoliv mohl něco udělat, něco pokazit. Přehodila jsem nohu přes nohu a hypnotizovala Nevillův obličej.
"Našel komnatu nejvyšší potřeby, viděl jsem ho, jak do těch dveří vchází." Vybafnul a vypadalo to, že celou cestu běžel, jen aby nám to oznámil.
"Opravdu…" zamračil se Harry a znovu se posadil, zdálo se, že o něčem horlivě přemýšlí.
Nahnula jsem se dopředu s očekávaným výrazem ve tváři, ale on nic neřekl. Nakonec jen zavrtěl hlavou, znovu se posadil a pohodlně se opřel do křesla.
"Musíme zjistit, co má v plánu," rozhodnul Ron, "jdeme za ním."
"Počkej!" vyhrkla jsem konečně, "měli bychom počkat, dokud se neobjeví někde jinde. Tajemná komnata ví, kudy ho má pustit, aby ho nikdo neviděl."

"To je pravda," přisvědčila Hermiona a tak jsme tam zůstali sedět a jen po sobě bezradně pokukovali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama