Cesta Do Propasti Pekelné 4. kapitola

25. srpna 2013 v 9:43 | Becca |  Cesta do propasti pekelné
Přidávám další a konečně do toho vkládám trochu romance! :D
Oslava dne zakladatelů byla v plném proudu, všechno bylo ozářené mihotajícími se světélky a těla se vesele vlnila do neznámé hudby. Na dnešní večer Caroline zvolila útlé, tmavě modré šaty s volánky, výsledkem proto bylo, že ne jeden muž se za ní překvapeně otočil. Už od samého začátku sledovala Damona Salvatora, jak si to mašíruje mezi stolky s občerstvením a tvrdým alkoholem a kde může, tam si přihne. Najednou zpozorněl a podíval se ke vstupní bráně, Klaus
zrovna vcházel. Co ten tady dělá, zděsila se Caroline. To, co si celou tu dobu promýšlela, byl vlastně jen takový záložní plán B a když teď zjistila, že plán A, Klaus se tu vůbec neobjeví, zkrachoval, B byl nasnadě. Všimla si, že Damon z náprsní kapsy nenápadně vytahuje dýku, mohla se k Niklausovi nenápadně přiblížit a oznámit mu, že ne jen jeho hybridi se ho snaží vrazit zpátky do rakve. Černovlasý elegán byl ale rychlejší a tak Klaus padnul na zem s vcelku udiveným výrazem na tváři.


"Sakra," zaklela Caroline a plížila se po stopách únosce, jako učiněný detektiv.
Správně, tak jak si myslela. Damon bez jakékoliv obřadnosti hodil tělo do rakve a třísknul víkem o zlatě lemované rámy. Potom ji šoupnul do auta a dlouhými kroky se vydal zpět ke stolku s Whisky, tak si to alespoň Caroline myslela. Tichounce, jako myš, se vyplížila ze křoví, za kterým se schovávala a vklouzla do prostor obrovské dodávky. Roztřesenými prsty odklopovala víko a následovně stanula tváří v tvář bezbrannému nepříteli. Ještě než sáhla po dýce, přejela prsty po mrtvolně vyhlížejícím obličeji, sama překvapena svým počínáním. Potom zatáhla a sledovala tu proměnu zpátky na živoucí, nu, polo živoucí bytost. Začalo se ozývat plynulé oddychování a ruce se zapřely o okraje rakve, pohlédl na ni. Překvapený výraz zůstal na jeho tváři jen pár dalších sekund, než se zorientoval.
Rozhlédl se kolem sebe a překvapeně vydechl, "zdá se mi to, nebo jsi mi právě zachránila život?"
"No, jsme si kvit," zakřenila se Caroline, "pojď, musíme odtud zmizet."
"Tak to ani náhodou," ozval se za nimi hlas nabitý arogancí a Caroline bolestivě vyjekla, jak se něčí ruka najednou tak těsně dotýkala jejího srdce. "Jestli tu dýku nevrátíš tam, kde byla, na místě jí vyrvu srdce z těla a tvoje kočka už ani nevzdechne!" zaburácel a vyčkával odpovědi.
Caroline věděla, že teď je s ní konec, jak by mohl někdo jako Klaus její city opětovat? Do očí se jí draly slzy, a nebyly to slzy bolesti, byly to slzy zármutku.
"Co je mi po ní," odsekl Klaus.
"Tak dobrá," Damon se nadechnul, aby trhnul, když Klaus vykřikl.
"POČKEJ, počkej," pomalu se natáhnul pro dýku a chvíli si ji nerozhodně měřil, potom věnoval Caroline poslední, povzbudivý pohled a zabodl si ji do srdce.
Všechny její vnitřnosti zůstaly na svém místě, ale u ucha se jí ozval syčivý hlas, "měl bych tě hned teď zabít."
Potom se Damon postavil do dveří a počkal, až Caroline toto místo opustí, s výsměšným výrazem v obličeji. Prodírala se davy lidí a z očí jí kanuly slzy, spletla se v něm, byl tam alespoň kousek citu, ten kousek, který patřil jí a jen jí. Posadila se na dřevěnou lavičku daleko od všeho toho rámusu a plakala, nechtěla nikdy přestat, protože v tom pláči zjišťovala, co k němu opravdu cítí. Už to nebyla nenávist, ale to opačné slovo na l si nedokázala připustit. Nedokázala si představit, že by ho někdy mohla milovat, přesto, že ta představa podivně hřála u srdce i krvežíznivého upíra. Vrátila se domů a unaveně dopadla na postel, ale nemohla usnout, obejmul ji chlad a tak si přitáhla přikrývku blíž. Už se jí klížila víčka, když zazvonil mobil. Byla to Elena a z jejího tónu hlasu šlo znát, že je nehorázně naštvaná.
"Jak si to mohla udělat, Caroline, jak?" Vyštěkla.
Skvěle, Damon všechno vyžvanil. Ale i přesto tomu Caroline moc nerozuměla, mají přece to, po čem toužili, tak ať si to vezmou a táhnou s tím do háje!
"Nic jsem…," už jí chtěla tohle sousto něčím oplatit, když jí někdo sebral mobil z ruky a hovor ukončil.
Překvapeně vzhlédla a potom vykřikla, stál tam s dýkou v ruce v košili zbrocené krví a klidně se usmíval. Caroline hbitě přeskočila postel a něco si pro sebe mumlala, tohle nemůže být skutečnost, už z toho všeho má halucinace. Klaus přešel pokoj a postavil se před tu štíhlou třesoucí se postavu s tváří skrytou v dlaních.
"Jsem to já, Caroline, neboj se," správně odhadl situaci, natáhnul ruku a s jistou váhavostí a opatrností se dotknul její tváře.
K jeho překvapení Caroline zareagovala mnohem přehnaněji, než očekával. Vrhla se mu kolem krku a spustila nanovo. Připadala si divně, ale byla šťastná, byla s někým, o kom předpokládala, že už ho nikdy neuvidí a to jí těšilo ze všeho nejvíc. Cítila jeho dotyky, jak jí konejšivě přejížděl rukou po zádech a slyšela, jak šeptá slova útěchy.
"Jak jsi to udělal?" otázala se zvědavě, když se po pár nekonečně dlouhých minutách konečně utišila.
"Já?" pousmál se Klaus, "to ty, to ty jsi pro mě riskovala život, Caroline. To ty jsi tu dýku vytáhla."
Užasle zamrkala, "já? Ale Damon ti přece řekl…"
"To ano," přerušil ji, "ale já si tu dýku do srdce vlastně vůbec nevrazil, na to jsem moc sobecký. Šla mimo a tvůj kamarádíček, jak jsem předpokládal, mě už vůbec nekontroloval a jen přirazil víko. To znamená, že jsem už zase unikl cestě zkázy. Ale tentokrát kvůli tobě, Caroline, bylo to poprvé za tu dobu, co jsem tě poznal, kdy jsem si byl zcela jist, že mé city opětuješ."
"Opětuješ?" vyjekla Caroline, "myslela jsem, že jsi zabiják a podlý, pomstychtivý lhář, který dělá všechno jenom pro sebe!"
Pohrával si s pramínky jejích vlasů, ale dlouhou chvíli mlčel. Caroline na okamžik napadlo, že první místo, na které Damon vyrazí, až se o Klausově zmizení dozví, bude její dům. Taky tu stále byl její hrozivý učitel dějepisu, který se jí pokusil zadusit sporýšem.
"Máš pravdu, Caroline, naprostou pravdu," povzdechl si nakonec.
"Ale to bys mi…" začala namítat, ale on ji přerušil.
"To, jak jsem tě zachránil před tvým šíleným lovcem učitelem, to jsem udělal také jenom pro sebe."
Caroline si otřela uslzené oči, "tomu nerozumím."
Klaus se rozesmál, "to chápu, ale když ti to teď řeknu, bude to další sobecká věc, kterou udělám." Namítl a zamračil se, jako by mu jeho vlastní počínání bylo nesmírně proti srsti.
"Nevadí, řekni mi to."
"Nedokázal bych žít ve světě, ve kterém nejsi, Caroline." Zašeptal a hleděl jí přitom zpříma do očí.
Caroline k němu napřáhla ruku, jako by se bála, že najednou zmizí v oblaku páry.
"Ale jak už jsi řekla, jsem taky zabiják a musím zabít i to, co teprve vzrůstá. Musím konečně udělat něco nesobeckého. Slibuji ti, že už ti dále nebudu znepříjemňovat život. Miluji tě, Caroline," uchopil její ruku, políbil ji do dlaně a byl pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama