Cesta Do Propasti Pekelné 1. kapitola

24. srpna 2013 v 20:48 | Becca |  Cesta do propasti pekelné
Takže je tu moje první povídka, už ji mám dýl, ale trochu jsem ji poupravila, aby byla ke čtení.
Caroline se vyděšeně posadila na posteli a zmateně se rozhlédla kolem, byla ještě noc a spánek nepřicházel.
"Uff, co to bylo?" zašeptala vyděšeně.
Jako by právě zahlédla siluetu v jejím pokoji, rozhlédla se pozorněji, ale nenacházela nic, než jen černočernou tmu obyčejné říjnové noci. Musela mít halucinace, už mi z té Halloweenské party doslova hrabe, ušklíbla se při myšlence, že celá tato bláznivina leží na jejích bedrech. Znovu si lehla a ponořila se do neklidného spánku.


Stála na chladné chodbě, naproti ní se rýsovala nějaká postava, nemohla přesně určit, jaká. Caroline se přitiskla ke zdi a jak se postava postupně krok po kroku přibližovala, začala rozeznávat rysy obličeje.
"Klausi," překvapením jí přeskočil hlas, co ten tady dělá?
"Ahoj, Caroline."
"Co chceš?" otázala se, zděšená přívětivým tónem jeho hlasu.
"Pozvánku na dnešní večer," usmál se a zmizel jí z dohledu.
"Jdi, rychle!" zašeptal jí někdo naléhavě do ucha, trhla sebou při tom zvuku, ale poslechla a rozběhla zpět k tělocvičně.
Doufala, že na Klause už nenarazí, že už je konečně v bezpečí, že jsou všichni v bezpečí. Ale nebylo tomu tak, v rohu tělocvičny se krčila Elena, nad jejímž tělem se skláněl vysoký muž. Nemusela se ptát, kdo je to, věděla to až moc dobře.
"Alaricu?" zamumlala a v panické hrůze se sesunula na zem…
"Hej, Caroline, vstávej! Myslela jsem, že takovéto věci má matka na starost tak do patnáctého roku dítěte!"
Pomalu otevřela oči, jako by se bála, že se před ní objeví ten, jehož měla hned první hodinu na dějepis. No tak, nebuď paranoidní, Caroline, uklidňovala sama sebe, byl to jen sen. Vstala z postele a loudavými kroky se vydala směrem k velkému nástěnnému zrcadlu, přičemž jí padl zrak na digitálky, nehnutě stojící na jejím nočním stolku. Ke svému zděšení zjistila, že je půl desáté, hodinu dějepisu už rozhodně nestihne a kdoví jestli trigonometrii. Ve spěchu naházela věci do kabelky a do úst strčila tyčinku, jen aby už byla z dohledu věčně nespokojeného šerifa.
"Caroline, kde jsi byla?" osopila se na ni Elena o polední přestávce, na níž dorazila právě včas.
"Já, promiň, zaspala jsem, zlý sen." Vykoktala a sklopila oči k housce se salátem a nakrájenou paprikou.
Elena nad tím naštěstí jen smířlivě mávla rukou a stočila oči k přicházející postavě. Caroline moc dobře věděla, že tohle je teď pro ni zakázané ovoce, ale nemohla si pomoct, aby na něj pokradmu nevrhala pohledy.
"Ahoj Stefane," zavrněla Elena, a když se pohodlně opřel o opěradlo lavičky, usadila se mu na klín.
"Tak," Caroline se konečně probrala z transu, "dnes je 31. Října! Škola pořádá, teda, lépe řečeno, já pořádám Halloweenskou párty a vy," ukázala na tázavé obličeje svých přátel, "mi s tím musíte pomoct."
"Víš, jak to dopadlo posledně," pronesl Stefan monotónně, ale Caroline ho utnula v půlce dalšího mrmlání.
Dál už nikdo nic nenamítal, oba věděli, že nemají na vybranou. První zvonění je vyhnalo z jednoho z posledních slunečných dnů zpět do třídy. Venku se začaly dít podivné věci…
"Bonnie, podej mi hlavu mumie!" zaječela Caroline na svou kamarádku, která zmateně pobíhala po tělocvičně a pokoušela se okamžitě reagovat na všechny příkazy najednou.
Bylo pozdní odpoledne a polovina třídy se snažila přeměnit tělocvičnu ve strašidelný dům tak, jak si to představovala právě Caroline.
Na stěnách byly přesvědčivě naaranžovány pavučiny a ze stropu visely papírové lampiony ve tvaru dýní, všechno bylo v naprostém pořádku a Caroline s jistým uspokojením došlo, že se nic nemůže pokazit. Rozrazila dveře tělocvičny a vydala se po rozlehlé chodbě k automatu na kafé. Už se natahovala pro kelímek, když ji ovál jemný větřík, někdo tu byl. Zamrazilo ji v zádech. Chystala se svou upíří rychlostí zpět k tělocvičně, když jí někdo zastoupil cestu.
"Klausi," zaprskala, ale nemohla zakrýt svůj úlek.
"Ahoj, Caroline," usmál se na ni její protivník a nebezpečně se přiblížil.
Ustoupila o krok dozadu, ale nebylo jí to nic platné, protože on, stejně jako ona uhnula, vždy o krok přistoupil.
"Co ode mě chceš?" otázala se nervózně a současně se bála odpovědi.
Vypadalo to, že Klausovi se tahle otázka nejspíš hodně líbila, protože se nepřestával usmívat.
"Něco by tu bylo," promluvil pomalu, "pozvání na dnešní večer?" uculil se a v očích se mu nebezpečně zablýsklo.
Carolinino srdce vynechalo úder, takže přece, čím dál víc to připomínalo dnešní sen.
"Nepotřebuješ ho," pronesla suše a snažila se skrýt paniku v jejím hlase, "přicházíš bez pozvání a kde přijdeš, umírají lidi."
Úsměv z Klausova obličeje záhadně zmizel a nyní se na jeho tváři rýsoval jasně zlověstný výraz. Caroline čekala na nejhorší, čekala ránu do týla, ukázkový let vzduchem přes polovinu chodby, nebo alespoň sporýšový granát do obličeje. Zavřela oči, ale nic se nedělo, když je znovu otevřela, chodba byla prázdná. Rychlým tempem se vydala zpět k tělocvičně, aby vyhledala Elenu a Bonnie. Věšely zrovna novinového oběšence na tlustý provaz, nejistě balancujíc na poslední příčce školníkova žebříku.
"Holky!" zaječela a mávla na ně rukou v naléhavém gestu.
Elena jednoduše seskočila a bez problému odpadla na nohy. Od chvíle, kdy se Carolinina nejlepší kamarádka stala upírkou, se hodně změnilo, nepřipadala si tak sama. Když slezla i Bonnie, s otráveným výrazem na tváři, vydaly se všechny tři na parkoviště před školou.
"Něco hrozného se stane," škytla Caroline a rozmáchla se rukama.
"Co přesně?" Bonnie náhle nasadila vážný výraz.
"Klaus, on, je tu." Blonďatá upírka svěsila hlavu a najednou ji začaly zajímat špičky lodiček.
"To ne," zavrčela Elena bojácně, ale ve skutečnosti vypadala jako velká hromada neštěstí.
"To bude dobrý," uklidňovala je všechny Bonnie.
Caroline ale nemohla přestat myslet na ten sen, na to, jak tam Elena bezvládně ležela, na hlas který jí byl tak povědomý. Rozhlédla se kolem, slunce už zapadalo, za chvíli se měli začít scházet hosté.
"Měly by jsme jít, máte pravdu, je to jen planý poplach." Řekla a vykročila ke škole.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama